Eisteddfod aneb Turnaj básnictva aneb Merenda bájných bytostí

Jednou za třináct zim, když se měsíc třináctkrát zakulatí v úplněk nad českou kotlinou, se na skrytých místech probouzí prastaré keltské bytosti a bohové. Tam, kde kdysi dýchal prales Boiohaemum a kde dnes stojí sídliště, kanceláře a nekonečné kolony aut, se otevírá rituální kruh. Svět se naklání, tma a světlo ztrácejí rovnováhu a jedinou zbraní, která může obnovit řád, není meč ani krev, ale slovo.

Středobodem této noci je starobylý Turnaj básníků Eisteddfod. Trojice smrtelných básníků prochází zkouškami, v nichž se mísí magie jazyka, odvaha srdce a paměť nevědomí. Středobodem večera je starobylý Turnaj básníků Eisteddfod.

Trojice smrtelných básníků prochází zkouškami sebepoznání: Etaín hledá vlastní tvář pod maskami cizích očekávání, Bríg v sobě nese oheň zároveň ničivý i tvořivý a Talm, sečtělý citátor, marně hledá vlastní hlas.

Provází je šibalský Puk, sledují a hlas jim navrací bohové a soudí je neúprosný Soudce.

Proč tvoříme?

Pro koho zpíváme?

A co z nás zůstane, když odložíme naše masky?

Poeticky, s humorem i mrazením v zádech naše MERENDA hledá cesty k lidské tvořivosti, staví se proti strachu ze selhání a snaží se nahlédnout do vnitřní pravdivosti člověka.